Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom

Ježíš Kristus se narodil … a co teď. O pastýřích je psáno, že se zas vrátili. Bratři a sestry, to je zásadní problém našeho života. Prožíváme krásné a silné chvíle oslav a radostného veselí. Ať už v kostele či při jiných příležitostech zakoušíme velmi hluboce Boží pomoc a působení v našem životě. Takřka hmatatelně pociťujeme, jak nám Pán pomáhá, jsme nadšeni Bohem a nadšeni pro Boha. Cítíme se schopni těch nejkrásnějších věcí a skutečně jsme schopni je vykonat. A pak nadšení náhle opadá, jen o pár chvil přečká ony výjimečné okamžiky… Vracíme se do své každodennosti, ke svým všedním povinnostem a leckdy, jak kruté je přiznat si to!, také ke svým starým zvykům, zlozvykům, neřestem a hříchům … Návrat k oné pramálo povznášející realitě pak bývá o to smutnější a trpčejší, oč byl předchozí vzlet rozmáchlejší a odvážnější … Jak tomu čelit, jak se nepropadnout ani beznaději a zklamání ani zpět do starých zlozvyků?

Právě Panna Maria nám dnes ukazuje způsob, jak uchovat Vánoce stále čerstvé. Čím byl výjimečný život Panny Marie? Jistě ne tím, že se odehrával jen mimořádnými okamžiky. Jistě ne tím, že by jej naplňovaly jen svátky, oslavy a mimořádné chvíle. I Panna Maria zažívala stereotyp, šeď a nudu všedního dne, ubíjející monotónnost každodennosti. V čem je tedy její život výjimečný? Proslula jako církevní spisovatelka či učitelka? Založila nějaký významný řád? Hlásala neohroženě víru ve všech koutech světa? Prolila pro Krista svou krev? Nic z toho, bratři a sestry! Panna Maria je výjimečná tím, že žila pořád s Ježíšem. Apoštolové s ním strávili nějaké tři roky, Josef minimálně dvanáct, ale asi ne o moc víc … zato Panna Maria Ho věrně provázela celou jeho pozemskou poutí. Od chvíle, kdy ho počala, až po okamžik, kdy naposledy vydechl pro naši spásu na kříži, Marie byla s ním. Být s Kristem, žít s Kristem, v tom tkví podstata a základ našeho duchovního života. Máme žít s neustálým vědomím, že se na nás Pán laskavě a zároveň pravdivě dívá, že nás nespouští ani na okamžik z očí. Máme žít tak, jako kdyby tu náš Pán stál uprostřed nás, mezi námi. Tak jako Maria, která v přítomnosti Ježíše prožívala i sebenezáživnější momenty svého života: monotónní domácí práce, vesnickou nudu Nazareta i vyhnanství Egypta. Stejně tak i my máme prožívat každý svůj okamžik, včetně těch nejmenších a nejobyčejnějších chvil. Žádná vteřina našeho života není bezcenná či bezvýznamná, pokud ji jako Marie prožijeme s Ježíšem! Každou z nich díky němu můžeme naplnit nekonečnou láskou!

Jak to však učinit? Vždyť nejen všední chvíle, ale dokonce i ty sváteční, snad i účast na mši svaté někdy prožíváme s hlavou a srdcem naprosto vzdáleným Pánu. Mohli bychom celý svůj život nosit na hlavě monstranci s Nejsvětější svátostí a nemuselo by nás to nijak změnit, podobně jako některé z Ježíšových nazaretských sousedů nezměnila Ježíšova dlouholetá blízkost… Musíme stejně jako Maria o všech událostech a slovech Ježíšova, ale i svého života uvažovat a uchovávat je v srdci! Pán je nám blízko, je tu s námi, je všudypřítomný a nikdy nám nechybí jeho blízkost. Ovšem když je vedle nás, je ještě potřeba s ním mluvit, obracet se na něj! A to nám umožňuje jeho svaté jméno. Právě jménem oslovujeme toho, na nějž se obracíme, kdo je nám drahý, komu chceme něco říci. A jméno Ježíš je drahocenný poklad, který pečlivě střežily celé generace křesťanů, které z něj učinily základ střelných modliteb: „Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným!“ či „Ježíši tichý, srdce pokorného, učiň moje srdce podle srdce svého!“ Jménem Ježíš oslovujeme toho, kdo byl nejbližší Panně Marii, jménem Ježíš oslovujeme toho, kdo je nejbližší i nám. Vyslovujme jeho jméno tak často, jak jen můžeme, tak často, abychom celý svůj život prožili v Ježíšově přítomnosti.

 

Category:
Czech