Myslím si, že to co dělá růženec naprosto jedinečnou modlitbou vystihl jeden náš bratr, když řekl, že modlitba růžence je jako když máma vezme na klín své dítě a ukazuje mu rodinné fotografie. Ukazuje mu stále stejné fotografie nejbližších, fotografie nejdůležitějších okamžiků společného života rodiny, které mohou mnohdy jít až několik desítek let do minulosti, a při tom mu o všech těchto lidech a událostech vypráví. A dítě tomu pozorně naslouchá a tak nejen, že toho stále více ví o své rodině, ono se svým způsobem stále více stává součástí této rodiny, vstupuje do jejího příběhu. A postupně se i ono stává součástí vyprávění a začíná se objevovat na fotografiích...
Stejně tak i my, když se modlíme růženec, tak svým způsobem usedáme na klín naší nebeské maminky. A spolu s ní rozjímáme jednotlivá tajemství naší rodiny – Ježíše a jeho učedníků. Maria, která byla u toho všeho a uchovávala to ve svém srdci (Lk 2,19.51b), nás uvádí stále hlouběji do života Ježíše a jeho církve. Společně s ní se stáváme stále více Ježíšovými učedníky a členy jeho církve.
Ale co když jsme příliš unavení, nesoustředění, neschopní vstoupit do hloubky Mariina vyprávění? Vždy můžeme jen tak zůstat v jejím náručí a drmolit náš Zdrávas. Vždyť už jen opakováním Gabrielových slov ,,Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou“ (Lk 1,28) jsme vtahování do tajemství Emanuela, Boha s námi (Mt 1,23). Kde jinde hledat našeho Pána než u Marie? S hlubokým zármutkem musíme sledovat jak mnozí křesťané opouští tento pramen živé vody, aby si vykopali vyschlé studny, které vodu neudrží (srov. Jr 2,13) různých východních meditací, které nepřivádí k živému Bohu a jeho Synu, ale snaží se najít štěstí sami v sobě a nebo v naprostém splynutí s vesmírem...
Alžbětina slova: ,,Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého“ (Lk 1,42) nám připomínají, že Maria nezůstala u sebe doma v Nazaretě ale po setkání s božím poslem Gabrielem a s Ježíšem pod srdcem se vydala do judských hor sloužit své příbuzné Alžbětě. Tak i naše modlitba, naše setkání s živým Bohem, nemůže končit jen u zbožných citů. Ale naše modlitba má a musí živit náš každodenní život a naše svědectví před světem, že jsme Ježíšovi učedníci.
Uprostřed této modlitby je jako drahokam zasazeno jméno Ježíš. Ježíš je středem naší modlitby růžence. Modlíme se totiž s Marií, abychom hlouběji pronikali do tajemství jejího syna. Ona obrovská úcta k Ježíšovu jménu a jeho opakování nám může připomenout modlitbu srdce křesťanského Východu, který opakuje větu slepého žebráka: ,,Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“(Mk 10,47) a nebo jen samotné jméno ,,Ježíš“.
Samotný závěr modlitby Zdrávas Maria je výkřikem víry křesťanského lidu v sílu této modlitby. Protože tato modlitba pomáhala zvítězit nejen v námořních bitvách, jako 7. října roku 1571 proti Turkům u Lepanta, ale především pomáhá v závěrečné bitvě našeho života: ,,Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší.“
Krása a kouzlo modlitby růžence spočívá v tom, že nás přibližuje ke Kristu a nechává nás hlouběji proniknout do jeho života. Když setrváváme v Mariině náručí, tak sám Pán přetváří naše srdce z kamene v srdce z masa, které je schopné lásky. Proto pod vráskami našich babiček můžeme najít oči vyzařující lásku.
Rada pro začátečníky: lepší jeden desátek před spaním, než celý růženec ve spánku!