Proč hledáte Živého mezi mrtvými?

Velikonoční vigilie rok C, Lk 24,1-12

Ano, Kristus je Živý! Sám to říká v knize Zjevení: „Já jsem První i Poslední. Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků!“ (ZJ 1,17C-18A). On je živý Bůh a žádná modla. Modla, ta, která má nohy, ale nechodí (ŽL 113B, 15), ta, ta by v hrobě byla zůstala. Zůstane tam, kam ji člověk uloží. Ovšem neznamená to, že by na člověka neměla vliv. Modla nejen, že zůstane ve tmě chladného hrobu, ale člověka, jenž ji uctívá, do něj stáhne s sebou! S Kristem je tomu přesně naopak! Nejen, že vyšel ze svého hrobu, ale on vyvádí z hrobu každého z nás z našich hrobů, jak slibuje v Ezechielově proroctví: „Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide!“ (EZ 37,12)

Proč hledáte živého mezi mrtvými? Sám Kristus řekl, že máme nechat mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé (LK 9,60), my však ho máme následovat. Máme následovat jeho, Živého. Právě v tom ovšem nastává potíž! Ježíš je tak Živý, že ho nemůže zadržet ani hrob, ani Magdalena, ale ani celý náš svět, který je ve srovnání s Ním mrtvý. Ano, Vzkříšený Ježíš je tak živý, tak neuvěřitelně živý, že nejde vtěsnat do našich kategorií, nejde postřehnout našimi smysly. Kdybychom si to mysleli, kdybychom se o to snažili, dělali bychom z něj opět jednu z model, s kterou můžeme nakládat podle své libosti. Ovšem tak tomu není. Nejde v první řadě o to, aby vyhověl našim přáním, ale abychom my odpověděli na jeho výzvu. Výzvu k následování do života, do nebe! Tam, kde ho budeme moci vidět v celé jeho slávě, na věky věků. Abychom ho viděli tváří v tvář, musíme se i my stát živými, věčně živými, vstoupit do onoho života věčnosti, kde už nás čeká! Ovšem do nebe putujeme ve víře. Ve stejné víře jako ony ženy, které onoho rána přišly ke hrobu. I jim k ní muselo stačit to jediné, co mohly postřehnout jejich smysly: prázdný hrob a svědectví mužů v bílém. I naše katechumenky a katechumen se musí opřít o svědectví „mužů v bílém“… ale především o víru, která je Božím darem. Víru, která umožňuje vidět ve věci tak banální, tak obyčejné, jako je prázdný hrob, dílo Boží moci. Víru, která dokáže tmu proměnit v jasný den. Víru, již každý z nás dostal jako dar. Tuto víru naši katechumeni přicházejí zpečetit!

Ne, oni nehledají Živého mezi mrtvými! Oni nechtějí být mrtví, ale jdou za Živým! Oni uznávají, stejně jako my všichni, že když jsme byli mrtví pro své hříchy, Bůh nás přivedl k životu s Kristem (EF 2,5). A přesně to chcete i Vy, milí katechumeni. Ženy přišly k hrobu, aby poskytly poslední službu a skutek lásky tomu, o němž si myslely, že je mrtev. Ale byly vyvedeny z omylu, protože je to Kristus, který je jediný doopravdy živý, protože je to Kristus, kdo nám slouží. Vy, milí katechumeni, dnes nepřicházíte hledat Živého mezi mrtvými, Vy naopak přicházíte, aby tento Živý Vám dal nový život. Život věčný, život, který nepomine, život, jímž je on sám!

 

Category:
Tchèque