Veselé Velikonoce!

Ano, Velikonoce! Slavíme dnes Velikou noc, tedy velikonoce. Především však Velikonoce jsou svátky paschy. Přechodu. Exodu. A právě to dnes slavíme. Čím se vyznačoval exod? Té velké noci se každý Izraelec stával pastýřem: zabíjel se beránek, jedli ho v chvatu, přepásáni, s pastýřskou holí … čekali, až anděl zhoubce projde zemí a pobije všechno prvorozené. A opět tu máme noc, kdy pastýře navštíví andělé. Tehdy jeden zabíjel tisíce prvorozených synů … nyní nespočetné zástupy oznamují narození jediného. Jeden … za všechny. Všechny chtěl sečíst Augustus … všechny chtěl spasit Kristus. Kvůli sčítání do Betléma přišli Josef s Marií. Kvůli spáse přišel do Betléma Ježíš s anděly.

Jeden za všechny. Při exodu, vyšel celý lid z Egypta do zaslíbené země; z temnot do světla. Při tomto exodu přišel jednorozený Boží Syn. Ten, který od věčnosti vychází z Otce, světlo ze světla, přišel do temnot tohoto světa. Náš exod je exodem ze tmy do světla, ale abychom ho mohli vykonat, nejprve musel pro nás vyjít náš Pán ze světla do temnot. Do temnot a zimy tohoto světa.

Jeden za všechny. Jen jeden se ponořil do kalu a bahna tohoto světa, aby nás z něj vylovil. Ponížení sociální a materiální chudoba, do níž se rodí, ukazuje ponížení, které pro nás snáší, když pro nás sestupuje z nebe. Jeden za všechny. Ne jen za jednu rodinu, jako beránek zabitý při prvním exodu. Ne jen za jeden národ, který by vyvedl z Egypta. Za všechny. Od císaře Augusta, který jeho rodiče přivedl do Betléma, až po chudé pastýře, kteří ho tam přišli navštívit. Od Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu, až ke krutovládci Herodovi. Pohoršení ponížení a kříže, je doprovázeno druhým pohoršení, které není o nic snazší přijmout. Nejen, že Bůh se stal člověkem, malým bezbranným dítětem, aby byl krutě usmrcen jako nejhorší zločinec. Nejen, že umírá. On navíc umírá za všechny.

Umírá za všechny lidi. Za všechny lidi, protože ve všech lidech má své zalíbení. Připustit to pro nás není vůbec snadné. Všichni asi doufáme, že zalíbení má právě v nás, a pokud jsme věřícími křesťany, tak to velmi reálně můžeme cítit a prožívat každý den. Jistě také toužíme po tom, aby mezi těmi všemi byli naši blízcí: příbuzní, přátelé, ti, které máme rádi. A asi dokážeme docela snadno připustit, aby byli do těch všech zahrnuti ti bezejmenní: stamilióny lidí, o nichž víme jen to, že existují a i to jen ze statistik. Ale že mezi ty všechny, ty všechny, pro něž přišel jediný Boží Syn, že mezi ně patří ti, kdo nám každodenně otravují život, ti, jež nemůžeme vystát, často ti, které máme velmi blízko sebe … a také ti, kteří jsou daleko nás a o to víc nás provokují, že je jejich sláva, peníze či moc staví do středu zájmu … to už je pro nás mnohem těžší přijmout. Ale musíme to přijmout, pokud chceme skutečně přijmout toho, který přichází: jeden za všechny.

Jeden za všechny. Při tomto exodu přišel od Boha k nám. Matka ho zabalila do plenek a položila do jeslí. A andělé povzbudí pastýře: „Nebojte se!“ Při svém druhém exodu přejde z tohoto světa zpět k Otci. A zbožné ženy ho zabalí do plátna a uloží do hrobu. A andělé povzbudí ty samé ženy stejnými slovy: „Nebojte se!“ Jeden za všechny. Při první Velké noci, při prvním Božím exodu, Syn Boží přišel od Boha na tento svět, aby sám jediný nás všechny vykoupil. Aby umřel jeden za všechny. Při druhé velké noci, druhém Božím exodu, přešel z tohoto světa k Otci. Jediný, avšak ne sám; nýbrž naopak obklopen zástupy těch, které vykoupil. Jediný, ale obklopen nespočetným sborem svatých, sborem, do něhož zve všechny.

 

Category:
Czech